Lhát, zapírat nebo se přiznat?

21. června 2015 v 20:46 | Kalypsó |  Deník

Lži a zapírání jsou odsouzení hodné vždy. U nevěry to není jinak.

Nejspíš je to trend dnešní doby. Najít si bokovku? A proč ne? Vždyť já vlastně ani neznám pár, který by alespoň jednou za společný život něco takového neřešil! Ne, v tomhle světě vážně žít nechci...

Chápu, že věrnost není povinností ani muže, ani ženy. Chápu ji jako přirozený jev toho, že mám někoho rád a nechci mu ublížit. Ovšem často slýchám, že vlastně...co oči nevidí, to srdce nebolí...vždyť máme tak krásný vztah, proč bych ho ničil? Asi si neuvědomuje, že ten vztah zničil už dávno. Jen o tom jeho drahá polovička neví.



Jeden z mnoha případů: Můj přítel má kolegu a ten mu povídá: "Asi před rokem, ani ne, jsme byli s přítelkyní na zábavě. Byla tam taková borka, seděla tam sama, a tak jsem šel k ní, jestli si nezatancujeme. Moje přítelkyně se stejně bavila se známými, tak to stejně ani nepostřehla. Vrátili jsme se domů jako spokojený pár a všechno bylo v pořádku. Jen tu borku jsem šukal ještě půl roku. Ale potom jsem to ukončil." A když se můj přítel zeptá, jak s tím může žít, jestli nemá občas nutkání se své milé přiznat, tak odpoví: "Blázníš? A proč? Nic neví, nikdy se o tom nedozví, tak proč bych to kazil? Vždyť já ji pořád miluju!"

Prostě uvažování chlapa, které nemůžu jaksi rozdýchat. S přítelem jsme se shodli v podstatě na jednom. Stát se může cokololiv. Nikdo není neomylný a uklouznout může každý. Co by mi ale vadilo nejvíc? Kdyby poté přišel domů jako by nic, ještě by se ke mně choval úplně zamilovaně a k ničemu se nepřiznal, popřípadě by zatloukal. V takovém vztahu bych vážně žít nechtěla, protože bych věděla, že mu prostě nemůžu věřit.

Ale kdyby přišel a na rovinu řekl, že udělal chybu, že se to prostě stalo a pod náporem výčitek mi teda všechno sám od sebe řekl...ano, zamrzelo by mě to. Vlastně bych byla naštvaná, hodně naštvaná! Možná by ode mě i jednu schytal. A rozhodně by byla na chvilku i tichá domácnost. Ale pak si řeknete, že vám to říkat nemusel, že z vás mohl dělat blbku a třeba to s tou druhou ještě chvilku táhnout. Místo toho přijde, přizná se, nese následky. To je podle mě chlap! Protože nejhůře bych nesla to, kdyby ze mě dělal vyloženě debila a ještě hůř, když se něco takového dozvíte úplně od někoho jiného.

Já doufám, že tohle nebudu muset nikdy řešit. Ale kdyby náhodou...každý máme své chyby...a měli bychom za ně být schopni nést následky.

A ještě jedna věc. Odpustit nevěru či nikoliv? Většina z nás by asi měla jasno - sbalit kufry a táhni, odkud jsi přišel. Na druhou stranu jsem před nedávnem slyšela názor (a nakonec jsem se s ním i ztotožnila): "Když ve vztahu nejsi spokojená a máš pochybnosti, tak hledáš všechno, co je špatně, a nevěra je důvodem k tomu, abys ho vypakovala. Ale pokud ho skutečně miluješ, tak mu tu nevěru nakonec přece jen odpustíš. Zejména pokud je to jen jednou."

Jaký názor máš ty? Chtěl/a bys, aby se ti ten druhý přiznal nebo bys raději žil/a v sladké nevědomosti? A dokázal/a bys odpustit?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kika Kika | E-mail | Web | 21. června 2015 v 21:22 | Reagovat

víš, to že si teď slíbíte, že to přiznáte, to je strašně krásný. Jenže když se to stane, 99,99% na to koule to přiznat nemá. Nedovedeš si představit jak snadný je někoho i dlouhodobě podvádět. Sama tohle odmítám, protože nejsem zvířátko co chce sexovat na každým rohu ale chci pouto a lásku. A věřím, že najdu muže (i když ho možná ještě nikdo nikdy neviděl...) co to bude mít nastavený stejně ;)

2 Kalypsó Kalypsó | E-mail | Web | 21. června 2015 v 21:25 | Reagovat

[1]: Já vím, nic není dokonalý ;) My to máme taky tak nastavený, že nevěru neuznáváme ani jeden, ale člověk nikdy neví. Na jednu stranu se mi vždycky přizná ke každý špatnosti, v podstatě jsem první člověk, kterému se s něčím svěří, ale je pravda, že ve vyhraněných situacích se může člověk chovat i jinak. Nicméně zatím nemám důvod pochybovat. Tak doufám, že nám to vydrží a taky přeju tobě, abys takového muže taky našla. ;)

3 Kika Kika | E-mail | Web | 21. června 2015 v 21:27 | Reagovat

[2]: jsem za Tebe ráda, dává mi to naději, že ještě tenhle druh existuje ;)

4 stuprum stuprum | Web | 22. června 2015 v 2:36 | Reagovat

Lidi jsou sakumprásk zvířata, tak se prostě nazdařbůh páří. Žádná velká věda tahle nevěra. Patří k životu. :)

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 29. června 2015 v 15:30 | Reagovat

Nevím, napadá mě nikdy neříkej nikdy. Ale já jsem tzv. věrný typ a nedokázala bych manžela podvést. A jestli bych chtěla o jeho nevěře vědět? Základem pro vztah je u mě důvěra a tolerance, ale když už, tak asi sladká nevědomost...

6 Ornella van Cor Ornella van Cor | Web | 23. července 2015 v 12:10 | Reagovat

Je těžké říct, jak člověk zareaguje, když se něco takového stane. Když jsem já nechtěně přišla na to, že můj přítel vede velice intimní konverzace se svou kamarádkou, byla jsem přesvědčená, že ty jeho tréninky a pozdní návraty mají opodstatnění v podobě nevěry. Udělala jsem tehdy strašnou scénu ale pak mi došlo, že jsem vlastně ničemu nepomohla, o to míň sobě. A tak jsem mu odpustila. Dodnes mu v jistém ohledu nevěřím, ale již je to několik let a myslím, že to náš vztah výrazně posílilo.

7 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 23. července 2015 v 12:39 | Reagovat

Určite si myslím, že je to tak ako hovoríš. Mal by sa priznať. Zatrlkať, robiť z partnerky debila nie je veľmi príjemné. Samozrejme, ľudia sú omylní, robia chyby a aj nevera sa môže stať. Aj ked neviem, či by som dokázala odpustiť. človek moju dôveru nevie získať ľahko a ja by som asi mala pocit, že ju len tak zahodil. Vlastne, odpustiť by som asi aj dokázala, ale znova dôverovať už asi nie.
Avšak každopádne si myslím, že skôr ako scénky a tichá domácnosť by mali prísť na rad konverzácie. Naozaj sa s partnerom o všetkom porozprávať a potom robiť nejaké rozhodnutia.

8 surpan surpan | E-mail | Web | 23. července 2015 v 13:01 | Reagovat

Slibem nezarmoutíš. Ale máš pravdu, pokud je člověk spokojený, nehledá jinde. Pokud spokojený není, je třeba problém řešit s polovičkou a vyřešit jej dřív, než dojde k nevěře. Pokud nedojde k nějakému rozumnému řešení, vztah nemá hodnotu a stejně dojde časem k nevěře.
Ale pokud se oba snažíte, děláte pro toho druhého maximum, nemusí k nevěře dojít.
Člověka, který šoustá jinde a pak v klidu chodí domů, kde se tváří, jako by nic, nechápu. Tak by mě to žralo zevnitř, že bych to přiznal. Dokonce se mi nedávno zdál sen, docela živej, kdy mě dost pěkná kočka chtěla ojet. Byla nahá a  já už taky. Těsně před sexem jsem ji odmítl, že nemůžu, že mám svou přítelkyni a nemůžu ji to udělat. Ve snu. Ráno jsem si sen pamatoval a divil jsem se, jak jsem naučenej jak poslušné štěně :-D

9 Egoped Egoped | E-mail | Web | 23. července 2015 v 13:06 | Reagovat

Věčný rozdíl mezi mužským a ženským pohledem na lásku. Ale je fajn, že jste se s přítelem shodli. Víc si raději nedovolím napsat, i já mám svůj pud sebezáchovy! :)

10 Lillen Blake Lillen Blake | 23. července 2015 v 13:23 | Reagovat

Vlastně se na to dívám podobně...
Akorát je vždycky rozdíl, jestli je to jenom nevěra, uklouznutí - nebo v tom byla i láska.
A jak dlouho to trvalo.
Jedno škobrtnutí bych odpustila, odpustila bych ho. Jednonoční dobrodružství ano.
Ale nevím, jestli bych dokázala odpustit "to půlroční šukání" - to už by bylo krapet obtížnější...

Ale jak jsem psala výše, určitě by měl body k dobru, že to řekl, a že ho to mrzí.

11 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 23. července 2015 v 13:24 | Reagovat

Si myslím, že když se přizná tak je to důkaz, že to nemyslel vážně a že chce vztah napravit. Když ne, pravděpodobně si naplánoval, že bude chodit vedle a bude zatloukat. Mně to přijde jako hnus dělat z druhého paroháče, bolí to pak mnohem víc. A jako nevěru beru asi víc věcí než jenom sex.

[9]: Je docela zajímavé, že se vyjadřuješ k takovýhle tématům, když máš na blogu přítelkyni. :D

12 Em Age Em Age | Web | 23. července 2015 v 13:26 | Reagovat

Já nevím, co bych v takovém případu dělala. Takové zoufalství si ani neumím představit...

[9]: Ježiš. Ještě že můj přítel nemá názory jako ty. :D

13 R. R. | Web | 23. července 2015 v 13:26 | Reagovat

pro mě je důkaz lásky to, že člověk prostě nepodvede. sama bych to neudělala a partnerovi bych to možná odpustila, ale samotná představa, že se už jen líbá s někým cizím mi přijde trochu odpuzující...

14 Blanka Blanka | Web | 23. července 2015 v 13:36 | Reagovat

Já bych tedy rozhodně neodpouštěla, nedokázala bych mu už věřit.

15 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 23. července 2015 v 14:00 | Reagovat

Nevěru bych neodpustila. Prostě jednou udělal chybu a konec. Asi jsem hodně nekompromisní, ale tak to vidím já a na světě je hodně kluků, kteří to vidí stejně. Díky bohu, že můj přítel taky.

16 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 23. července 2015 v 14:25 | Reagovat

Tak mužští rozlišují lásku a styk, což my ženy většinou neděláme. Tebe může mít rád nade vše, ale když se jednou stane "nehoda" nebude to brát jako že tě "zradil", protože tu vedlejší přece "nemiluje"- pokud ano, je to asi nevěra.
Jestli bych nevěru odpustila- je to případ od případu. Jestli je pár spolu chvilku/dlouho, má děti/nemá, kolik je jim let, jaké jsou povahy, jaké mají zkušenosti, jak se na tom domluvili, kdyby se to stalo atd...
Článkem příliš zobecňuješ lidské vztahy, které zobecnit někdy nejdou :(

17 Lenin Lenin | Web | 23. července 2015 v 14:43 | Reagovat

Dlouhodobou zapíranou nevěru bych neodpustila. A protože jsem mrcha mstivá, sedřela bych chlapa z kůže a do smrti by litoval, že rozepnul poklopec.

Jednorázová zapíraná nevěra by mi zbořila důvěru, takže bych jí nakonec taky nepřekousla.

Jednorázová přiznaná nevěra, který by manžel litoval, tu bych odpustila. Pokud by ho to opravdu mrzelo a sám by  přišel s tím, že udělal chybu a je mu to líto, dokázala bych to časem přejít. Ovšem jednou a dost. Kdyby přišel podruhé a lomil rukama, jakej je vůl, šel by. Dítě nedítě. Osobně si nemyslím, že by vztah, kde si tatínek máčí ocas na každym rožku a maminka se uřvaná zamyká v koupelně byl pro výchovu dítěte ideálním prostředím. Takže bych byla radši sama.

18 Heriette Heriette | Web | 23. července 2015 v 14:52 | Reagovat

Inu, je nevěra a nevěra. Pokud se jedná o jednorázovou záležitost, ono častokráte skloňované "uklouznutí", tak o tom, ať mi můj (hypotetický) partner neříká. Nikdy. Ať za sebou zamete stopy, co nejlépe to půjde, a pokud by někdy přišla chvíle, kdy bych já sama vyslovila ten dementní dotaz "a miláááčku, byl jsi mi někdy nevěrnýýý???", bude pro nás oba nejlepší, pokud vše bez mrknutí oka zapře.

Sama se počítám k těm, které by partnera nepodvedly (kchichí, už při tom pomyšlení připadám sama sobě odporná), ale věřím, že i v sebelepším vztahu se něco takového stát může - a to aniž by to na něm nakonec zanechalo jakékoliv následky. Pokud se však dotyčný cheater přizná prostě jen pro útěchu svědomí, možná se zbaví svých výčitek, ale zároveň přenese své trápení na toho druhého. Nehledě na to, že si neumím představit, že by v takovém vztahu mohla někdy být stejná důvěra jako předtím. Takže ne, díky, s nevěrou ať se partner vyrovná sám a mne do toho netahá.

Co se však týče dlouhodobých aférek... to ať se se mnou ten druhý raději rozejde hned, když ho to více táhne jinam.

Takže tak.

19 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 23. července 2015 v 15:15 | Reagovat

Sama píšeš, že doufáš, že tohle nebudeš muset nikdy řešit a už tím jsi sama proti sobě .-)
Pokud si tohle přečte Tvůj přítel a někdy v životě prostě jednorázově zahne, tak nebude brát v potaz, že bys radši, kdyby Ti to řekl...
Bude se řídit tím, že tohle řešit nechceš...
Ano, pokud je nevěra opakovaná, ať už déletrvající vztah s jednou bokovkou a nebo několikero úletů, je to jednoznačně na kopačky. Ať už je nevěrný muž a nebo žena, prostě si neváží svého partnera natolik, aby zachovával/a věrnost.
A to se nezmění... A fakt to nemusí být notorický záletník :-)
Pokud jde o jeden jediný úlet, pak bych to od svého přítele asi nechtěla slyšet. Raděj bych žila v blažené nevědomosti.
Ovšem pak to záleží na tom, jak můj přítel zhodnotí riziko provalení :-) Myslím, že pokud by skutečně ulítl, pak by řešil, zda mám šanci se to dozvědět, či ne. A pokud ne, mlčel by... Doufám :-)

20 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 23. července 2015 v 15:23 | Reagovat

Co oči nevidí, srdce nebolí.

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. července 2015 v 15:50 | Reagovat

Se zásadním střetem lásky s odpovědností mám určité zkušenosti a nikdy bych si netroufnul soudit druhého za to, jak se zachoval pod vlivem pokušení, kterému jsem sám nebyl vystavený (to se to pak odolává!). Ale pokud někoho opravdu miluju, odpustím mu cokoli. Ledaže bych ho kvůli jeho jednání zčistajasna milovat přestal :-).

22 D. D. | E-mail | 23. července 2015 v 16:01 | Reagovat

Oj oj oj. Věčné téma. Já jsem vždy byla veliký cynik když dojde na vztahy, neznám pár, který by byl k sobě upřímný. Mí rodiče jsou ukázkový příklad jak to vážně 'nedělat' v životě a tak nějak preferuji to, že jsem single.

Abych řekla pravdu ocitla jsem se v pozici té 'druhé', ne že by mi ten dotyčný do hlavy mlátil romantické průpovídky a jak tu svoji drahou nenávidí, spíš jako zábava. V samotném základu věci s tím nesouhlasím, ale to bych asi pak byla pěkný pokrytec.. Já sama bych asi dokázala odpustit 'uklouznutí', nějaký ten flám, ale už bych si dala majzla. Co se týče dlouhodobé nevěry, tam není moc diskuze, když není důvěra, není nic.

Lidé jsou vtipní, pokrytečtí a absolutně nelogicky sebedestruktivní. Dobrý článek!

23 Grumpy Grumpy | Web | 23. července 2015 v 16:14 | Reagovat

[1]: Souhlasím s Kikou. Takhle dopředu si můžeš naslibovat, co chceš (nemyslím jen příteli, ale i sama sobě). Že nikdy nepodvedeš nebo že se určitě přiznáš. Ale nikdy dopředu nemůžeš vědět, jak se sama zachováš, dokud ta situace nenastane.

24 Nami Nami | Web | 23. července 2015 v 16:47 | Reagovat

Další problém, proč se na mě nikdo nějak nelepí. Pro mě prostě nevěra není nevěra. Mám na to jiný pohled, nepotřebuju aby mi byl chlap/ženská celej život věrnej/ná. Pro mě je důležitejší, že jsem to já koho miluje a je mi celkem jedno kdyby sem tam ujel/a. Moje bývalá přítelkyně se mě dokonce zeptala, zda by mi nevadilo, kdyby si šla s klukem co se jí líbil zatancovat a když mi následně přiznala, že ho i políbila, tak jsem se jen zeptala jak si to užila. (Prej nic extra, že na mě nemá, takže tuplem no problemo pro mě.)

25 Illumináti Illumináti | Web | 23. července 2015 v 16:58 | Reagovat

wow
         such úvaha
    much nevěra
                    so lhaní

26 flovers-king flovers-king | Web | 23. července 2015 v 17:35 | Reagovat

Nevěra je nejčastější problém ve vztazích..
Ale kdyby mě přece jen muj pritel podvedl a rekl mi to uprimne, na rovinu, tak bych mu to odpustila. Pokud by se to opakovalo, tak uz ne.

27 agrrrefrit agrrrefrit | Web | 23. července 2015 v 17:37 | Reagovat

Já to vidím opačně, když to někdo přizná tak se mu tím uleví, ale bolí to toho počestnýho v páru.

Takže naopak, chlap má koule pokud to nepřizná a zařídí, aby se to ženská nikdy nedozvěděla!

28 Karkulka17 Karkulka17 | Web | 23. července 2015 v 18:36 | Reagovat

Ja bych to oznamila... vim, je to těžký a bolí to hlavně toho druhého :/ kdo vi. Zajimavy článek :-)

29 Cleo Cleo | Web | 23. července 2015 v 19:27 | Reagovat

"Sladká nevědomost" je podle mě to nejhorší. Ano, zlomilo by mi srdce, kdyby to přiznal, ale přemýšlela bych nad tím. Třeba bych chtěla čas odděleně. Ale nepřiznat to a přijít na to? To mi přijde jako ta největší zrada. A ne, nemiluje ji. Jenom se má dobře.

30 Sharka193 Sharka193 | E-mail | Web | 23. července 2015 v 19:28 | Reagovat

Já bych odpustila, ale jak psal někdo výše, jde o to, koho ten podvodník miluje. Jestli ta bokovka je jeho láska nebo ne, to je jeho věc. Ale já být jím, nejdřív se rozhodnu, zda je ta bokovka ta pravá a nebo je to jeho přítelkyně. Bylo by blbý vůči všem, kdyby se rozhodl pro bokovku a za týden po rozchodu s ní lezl zpět.
Já osobně nevím, vždycky dávám druhý šance, navíc - lidi se mění. Když by to udělal jednou, fajn, druhá šance. Ale podruhý? Tohle je nevěra, kterou bych už asi nedokázala odpustit.
Ale já nemůžu soudit, přítele nemám...

31 Opica Opica | Web | 23. července 2015 v 21:05 | Reagovat

Co je nevěra? Je to až sex? Nebo už líbání? Ruční práce? Podle mě je hlavní, když na to mají partněři stejný nebo aspoň podobný názor. Já když něco provedu, tak jdu s barvou ven, protože bych to prostě nedokázala tajit. On to má stejně a člověk aspoň ví, na čem je.

32 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 23. července 2015 v 21:20 | Reagovat

Manuál pro řešení této krizové situace s Bloudem: 1. Nezapírat, přiznat! 2. Sbalit si všechno krom péřových peřin od babičky Anděly. 3. Odejít!

[11]: Což o to, že se vyjadřuje... Ale jak?!:) A to přitom ví, že za každý takový komentář bude týden bez teplých večeří a čistých trenek!

33 Lenin Lenin | 23. července 2015 v 22:08 | Reagovat

[32]: Vzdycky se divim, kdyz vidim dalsi komentar od tveho draheho, protoze ja byt tehotna a cist to, zabila bych ho lzickou do caje. :D Poklona tve trpelivosti, chtela bych mit tvuj nadhled! :-D

34 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 23. července 2015 v 22:18 | Reagovat

[33]: Ta poklona nemusí být nikterak hluboká, nadhled taky občas postrádám :)

35 Silwiniel Silwiniel | Web | 24. července 2015 v 7:10 | Reagovat

Myslím si, že má smysl navazovat vážný vztah jen se zodpovědným a čestným člověkem, který je schopný být věrný. Možná jsem "staromódní konzerva", ale je mi to jedno. Většinou je důvodem k nevěře nespokojenost ve vztahu - to je strašně pitomé řešení. Mnohem lepší je snažit se problémy řešit, snažit se na vztahu pracovat a ne si hledat někoho jiného...
Stát se ale může cokoliv. Pokud člověk nevěry upřímně lituje, asi bych mu odpustila.

36 Silwiniel Silwiniel | Web | 24. července 2015 v 7:13 | Reagovat

Jo, ještě bych k tomu chtěla přidat, že přítel nevěru taky neuznává, odsuzuje jí. Takže určitě ne všichni chlapi na to mají stejný pohled, to je nesmysl. A není to jen můj přítel, znám víc mužů, kteří jsou proti nevěře a věří, že můžou mít spokojený vztah s jednou ženou.

37 Kačí Kačí | Web | 24. července 2015 v 11:59 | Reagovat

S nevěrou mám zkušenost, a to z mé strany. Přítele, se kterým jsem byla 3 roky (od 15), tak jsem ho podváděla skoro 3 měsíce. Pořád jsem nevěděla, jak mu to říct, jak to s ním skončit. Nakonec jsem musela, už se to nedalo vydržet. Strašně jsem mu ublížila. Teď po dvou měsících vztahu s tím druhým jsem šťastná a s ex vycházíme jako kamarádi, i když on by asi chtěl no. -_- Už nikdy víc

38 userka userka | E-mail | Web | 24. července 2015 v 21:09 | Reagovat

Jéé, to je tak krásnej pocit, jak s každým podobným článkem a komentáři pod ním otupuju :D Jak už vůbec nejsem tak radikální vůči nevěře, jak jsem bývala. Za chvíli už budu úplně vysvobozená a nebudu to téma vůbec řešit.

[21]: Cokoli?! To jako vážně? To přece nejde? I kdyby ti ublížil a pak znovu... nemůžeš přece pořád odpouštět...? I když bych ho pořád milovala, nakonec bych odešla.

[27]: To máš pravdu! Dobrá úvaha.

[32]: Vážně máš babičku Andělu? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama